Červen 2009
Červen :)
4. června 2009 v 20:16 | FoTkA MěSíCewítám vás o fotky měsíce : ČERVNA ;)
takže naši adepti ;)
1.krásný vraník hřebeček Frýského koně od Slawik!
2.nebo poník s černýma holinkama :D
3.a hafling od Slawik

Písně
4. června 2009 v 19:36 | Texty písní o KoníChKůň bílý
Marie Rotrová
A D E7 A
1: Kůň bílý pádí vlaku vstříc,
E7 H7 E
já nastavuji větru líc,
D E F#m
Tvůj kůň se žene blíž a blíž,
D A E7 A
jen chvíli, už mě uvidíš.
2: Zas na rtech cítím slaný žár
a chuť tvé touhy, vzdechů pár
a známá vůně zavane
sem skrze vlasy zcuchané.
3: To loňské léto moře jas
a modré světlo zpod tvých řas
Zlé ruce láskou zjemnělé,
mě pořád vábí po těle.
4: Když oheň zhasne, zbývá dým
a racek s křídlem zlomeným,
co loď tvou dlouho provázel
a křičel, když jsi odcházel.
5: Kůň bílý cval svůj otáčí
však stovkám koní nestačí
to přece kdekdo z města ví,
že tenhle vlak tu nestaví.
6: Tak odpusť mi můj telegram,
zas ty teď budeš víc než sám,
v tvé hlavě vzňal se plamínek
a sletoval drát vzpomínek
7: Kůň bílý mizí v stopách mých,
jak letní víno, letní hřích,
Snad váháš nad tím-co já vím,
že srdcem tvým jen projíždím.
Já mám koně
Já mám koně,
vraný koně,
to jsou koně mí.
Když já jim dám o(o)vsa,
oni skáčou ho(o)psa
Já mám koně,
vraný koně,
to jsou koně mí
Když já jim dám obroku,
oni skáčou do skoku.
Já mám koně,
vraný koně,
to jsou koně mí
Když já jim dám jetele
Oni skáčou vesele
Já mám…….
Divoké koně
Jaromír Nohavica
Am Dm Am C Dm Am
1: /: Já viděl divoké koně, běželi soumrakem,:/
Dm Am Dm Am Ddim F
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,
Dm Am Dm Am E7 Am
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.
2: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor,
sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor.
3: Snad vesmír, snad vesmír, snad lístek na věčnost,
naše touho ještě neumírej, sil máme dost.
4: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera,
milování je divoká píseň večera.
5: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku,
král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků.
6: Chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat,
s koňskými handlíři vyrazit dveře to bych rád.
Já viděl divoké koně...
Okolo Hradce
[:Okolo Hradce
v malé zahrádce
rostou tam tři růže, :]
[:jedna je červená,
druhá je bílá,
třetí kvete modře:]
Kobylka malá,
kovat se nedá,
kováři nechce stát,
tak jako má milá,
když se na mě hněvá,
hubičku nechce dát.
Kobylka malá
kovat se dala,
kováři postála,
tak jako ma milá,
když se udobřila,
hubičku mi dala.
Když se zamiluje kůň
Uhlíř / Svěrák
Když se zamiluje kůň
tam někde v pastvinách
láskou hlubokou jak tůň,
tam někde v pastvinách,
když se zamiluje kůň
koňskou láskou,
zpívejte písničku
pro jeho klisničku,
nechte ho jít
Když se zamiluje kůň
tam někde v pastvinách
láskou hlubokou jak tůň,
tam někde v pastvinách,
když se zamiluje kůň
koňskou láskou,
zpívejte písničku
pro jeho klisničku,
nechte ho jít
Nejkrásnější zvíře,
zvíře pro rytíře
jmenuje se kůň, jmenuje se kůň.
Važte si ho lidé,
ať nám jich pár zbyde,
jmenuje se kůň, jmenuje se kůň
jmenuje se kůň
Slečna s bílou lysinkou
tam někde v pastvinách
bude brzy maminkou,
tam někde v pastvinách,
Vždyť se zamiloval kůň
koňskou láskou,
hřívu si navlnil,
aby jí oslnil,
a cválá k ní,
hřívu si navlnil,
aby jí oslnil,
a cválá k ní
Už mně koně vyvádějí
Už mně koně vyvádějí,
už mně koně sedlají,
už mně koně vyvádějí
a hornisti troubějí.
Přestaňte mně koně sedlat,
přestaňte mně troubiti,
přestaňte mně koně sedlat,
já se musím loučiti.
Nejprve s mojí matičkou,
která mě vychovala
a podruhý s mou panenkou,
která mě milovala.
Děkuju vám, má matičko,
za vaše vychování,
děkuju ti,má panenko,
za tvoje milování.
A já sám
A já sám, dycky sám,
svý koníčky okšíruju,
a já sám, dycky sám,
svý koníčky osedlám.
Svý koníčky okšíruju,
svou panenku pomiluju,
a já sám dycky sám,
svý koníčky osedlám
Moje milá plaví koně
Moje milá plaví koně na soutoku
bosou nohou dotýká se jejich boků.
Moje milá plaví koně
jsou to koně mí.
Nad tou krásou ptáci ztichnou
soutok oněmí.
Když jsou koně znavení
pomůže jim plavení.
Když jsou koně ušlí,
má milá je hřebelcuje mušlí.
Kdyby mi tu moji milou vzala voda
stala by se na soutoku velká škoda.
Je to přece moje milá,
jsou to koně mí.
Nad tou ztrátou ptáci ztichnou
soutok oněmí.
Když jsou koně znavení
pomůže jim plavení.
Když jsou koně ušlí
má milá je hřebelcuje mušlí.
Moje milá plaví koně na soutoku,
bosou nohou dotýká se jejich boků.
Moje milá plaví koně
jsou to koně mí.
Nad tou krásou ptáci ztichnou
soutok oněmí.
vtípky
4. června 2009 v 19:25 | VtiPky O koních :)Kovboj vlítne do saloonu a zařve: "Kdo mi ukrad koně?! Ať se okamžitě přizná, nebo udělám to, co udělal můj strýc před padesáti lety!"
Chvíli je ticho a potom pomalu jeden zvedá ruku : "Sorry, máš ho za rohem." Po chvíli se kovboje ostatní bojácně ptají, co že to udělal jeho strýc. Kovboj jim odpoví: "Šel domů pěšky!!
Chvíli je ticho a potom pomalu jeden zvedá ruku : "Sorry, máš ho za rohem." Po chvíli se kovboje ostatní bojácně ptají, co že to udělal jeho strýc. Kovboj jim odpoví: "Šel domů pěšky!!
Jeden chlap má strašně inteligentního koně. Všude se s ním chlubí a pravidelně s ním jezdí za milenkou a kůň ho vždycky čeká pod oknem. Tak za ní zase jednou jede.
Vyběhne do třetího patra, zazvoní a milenka mu otevře. Zdráhá se ho pustit, protože manžel se má brzy vrátit. Nakonec se přece jenom nechá umluvit. Samozřejmě, když jsou v nejlepším, tak se ozve zvonek.
Chlap bez váhání vyskočí z okna, paní jde otevřít.
Za dveřmi stojí kůň a povídá: "Madam, vyřiďte šéfovi, že začalo pršet, tak počkám pod bránou
Sedlák přijímá nového kočího:
"A rozumíte koním?" "Proč? Něco říkali?"
Dva farmáři žili léta vedle sebe, ale moc řečí nenadělali. Jednou zavolal jeden z nich přes ohradu:
,,Hej, Johne, co jsi dával svému koni, když měl koliku?"
,,Terpentýn!" Po týdnu: ,,Hej, Johny, ten kůň po tom terpentýnu chcípl!!!"
,,No však ten můj taky!!!"
Přivede Demeter domů koně a Eržika mu říká:
"Vždyť ten kůň je slepý!"
"Není slepý!" odpoví Demeter.
"Tak se s nim rozběhni proti zdi."
Kůn se rozběhne a o stěnu se zabije.
"Tak vidíš, že byl slepý."
Demeter s vážnou tváří odpoví:
"On nebyl slepý, on byl odvážný."
Manželka přijde za manželem a stěžuje si. "Víš co mi řekl soused??? Prý mu můj obličej připomíná koně. Běž mu vynadat!!!"
"Ano to půjdu, to si přece nemůže dovolovat!."
Tak ten manžel zazvoní na souseda a říká mu. " Hele Franto, prý si řekl manželce, že má obličej jako kůň? Tak pro příště, jestli ještě jednou urazíš koně....!"
Jde kůň a najednou vidí, jak se kráva šplhá na strom.
"Krávo, proč lezeš na strom?"
"Jdu na jablka."
"Jejda, krávo, ty jseš ale hloupá, vždyť lezeš na břízu!"
"Mně je to jedno, já mám jablka s sebou."
Mami, ptá se velbloudě, proč my máme takový hrb na zádech a koníci mají taková pěkná zádíčka?
No protože si tam ukládáme zásoby, ty se v poušti hodí…
A mami, proč máme taková obrovská talířovitá rozšklebená kopyta a koníci mají taková pěkná kopýtka?
No aby se nám v poušti lepe chodilo po pisku…
A mami proč máme takový ošklivý malý kulatý zarostly uši a koníci mají tak pěkná ouška…
Protože v poušti fouká vítr, tak aby se nám tam nenaval písek
Mami a k čemu nám to vlastně je když bydlíme v ZOO???
Přijde kůň do baru, u udiveného barmana si objedná pivko, vypije a zaplatí.
Když se chystá odejit barman nahodí - "víte, koně tady často nevídáme."
Kůn na to - "a divíte se? pivo za 150,-?"
Přijde chlap s koněm k veterinářovi a říká:
"Pane doktore ten můj kůň pořád kejchá, dejte mi nějaký prášek."
Doktor mu dá prášek a říká:
"Rozdrolte prášek a foukněte ho trubkou koňovi do pusy."
Na 2 den potká doktor chlapa a ptá se ho: "Proč jste tak zeleno modrý???"
A chlap odpoví "Kůň potvora foukl první."
Přivezou totálně dobitého policajta do nemocnice a lékař se ho ptá:
"Proboha, co jste dělal?" Policajt odvětí: "Ani se neptejte. To je dneska den. Nejdřív mě kopnul kůň, potom mě porazil náklaďák a nakonec mi do hlavy vrazilo letadlo!!!" Doktor se zděsí: "A proboha, jak je možný, že jste to přežil?!?" Policajt: "No nebejt toho chlapa, co přiskočil a vypnul ten kolotoč, tak jsem to asi nepřežil!"
Kněz prodával svého starého koně. Kupec si koně prohlédl a koupil ho. Kněz ještě kupci zdůraznil, že místo povelu "krok" má říci "pane bože" a místo "stůj" má říct "amen".
Tak sedl muž na koně a řekl "pane bože" a kůň se rozešel. Muž řekl znova "pane bože" a kůň začal klusat. To se mu líbilo. Řekl to ještě několikrát a kůň se rozběhl strašnou rychlostí. Najednou se před nimi objevil útes. Muž zaječel "stůj". Kůň nezastavil. Muž křičel všechny možné příkazy, "prrr!", "hoou!", pokusil se koně stáhnout zpátky, ale nic ho nezastavilo.
Pak si najednou vzpomněl a zaječel "Amen". Kůň se zastavil těsně na okraji, dříve než spadli dolů. Strachem zpocenému muži se ulevilo, položil ruku koni na krk a pak řekl "pane bože".
Tak sedl muž na koně a řekl "pane bože" a kůň se rozešel. Muž řekl znova "pane bože" a kůň začal klusat. To se mu líbilo. Řekl to ještě několikrát a kůň se rozběhl strašnou rychlostí. Najednou se před nimi objevil útes. Muž zaječel "stůj". Kůň nezastavil. Muž křičel všechny možné příkazy, "prrr!", "hoou!", pokusil se koně stáhnout zpátky, ale nic ho nezastavilo.
Pak si najednou vzpomněl a zaječel "Amen". Kůň se zastavil těsně na okraji, dříve než spadli dolů. Strachem zpocenému muži se ulevilo, položil ruku koni na krk a pak řekl "pane bože".
Student přijde pozdě na přednášku asi o půl hodiny a když vstoupí do třídy, tak se ho profesor zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to:
"Pane profesore, já se Vám omlouvám, ale co se nestalo. Vstanu pozdě a tak abych stihnul vaší přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, ale bohužel na Náměstí Republiky mi ten kůň chcípnul".
Profesorovi se to nechce věřit, ale pošle ho sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplně stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když 5 minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá:
" Tak co, pane kolego, taky Vám na Náměstí republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy!?". Student na to:
" Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na Náměstí Republiky musela ta tramvaj zastavit, protože tam leželi 2 chcíplí koně."
Starokladrubský kůn
4. června 2009 v 19:16 | PleMeNa KoníStarokladrubský kůň
Historie: Jeho původ sahá až k počátkům novověku. Jeho základem se stali španělští a neapolští hřebci dovezení císařem Rudolfem II. do nově založeného hřebčína v Kladrubech nad Labem v roce 1579. Těmi kryli místní klisny, a tak vznikl mohutný kůň určený k tahu císařského spřežení. Od počátku 17. století byla vedena plemenná kniha, ve které bylo zaznamenáno více než 1000 koní. Někteří z nich měli údajně výšku až 2 m. V Kladrubech se chovají také angloarabi kmene Gidran, různé kmeny polokrevníků a A 1/1.

Použití: karosiéři, vozatajství (čtyřspřeží, zápřež pěti nebo deseti párů), jezdectví
Vzhled: vysoký, silný, impozantní, podobný lipicánům a andalusanům. Hlava má výrazný klabonos, což připomíná španělský původ. Má svalnatý krk a mohutný hřeben. Hřbet má delší a měkčí, silná záď je rovná nebo mírně skloněná. Silné nohy mají krátké spěnky a tvrdá, dobře tvarovaná kopyta. V Kladrubech se chovají bělouši a ve Slatiňanech kladrubští vraníci.
Výška: 168 - 173 cm
Charakteristika: Svojí silou a vyrovnaným temperamentem jsou předurčeni pro práci ve spřežení. Mají vznosný, reprezentativní chod s vysokou akcí.
Starokladrubští koně jsou prohlášeni za českou národní kulturní památku.

Achaltekinský kůn
4. června 2009 v 19:15 | PleMeNa KoníVýskyt:
Tento kůň, řadící se k pouštním plemenům, se považuje za jedno z nejstarších a nejčistčích plemen na světě. Máme doklady o jeho chovu z doby před 3000 lety. Byl vyšlechtěn v pouštních oázách Turkménie. Po r. 1921 se chov soustředil na severní svahy Kopetdagu v okolí Ašchabadu. Dnes se chová v Turkmenistánu, Kazachstánu, uzbekistánu a Kyrgizstánu.
Popis:
Je to štíhlý kůň vysoký asi 154 cm (klisny 152 cm), obvod hrudi měří 167 cm, obvod holeně 18,9 cm. Je nápadný vysoko nasazeným krkem neobvyklé délky a zvláštně nesenou hlavou - huba je nad úrovní kohoutku. Stavba těla se zásadně liší od ostatních plnokrevníků. Má vysoký kohoutek, strmou lopatku, mělký, poměrně úzký hrudní koš a nekorektní postoj nohou. Zadní nohy jsou obvykle šavlovité, přední jsou příliš sblížené. Pouštní původ prozrazuje tenká kůže, lesklá hedvábná srst, řídký hedvábný ohon a hříva. Kštice obvykle chybí, hříva někdy také. Nohy jsou suché, kopyta málá, strmá s velmi pevnou rohovinou. Zbarvení je ryzé, hnědé, plavé, vzácně bílé nebo černé. Srst má typicky kovový lesk. Je to neobyčejně vytrvalý, skromný a houževnatý kůň s dlouhou životností, ale s tvrdou, ohnivou povahou, těžko ovladatelný. Má drobný, tvrdý klus, zato cval je nádherně plynulý, bez otřesů a houpání, nemá na světě obdoby. Osvědčuje se na dlouhých tratích, méně už v drezurních a skokových soutěžích. Posloužil ke zlepšení chovu mnoha středoasijských plmen. Přikřížením anglického plnokrevníka získává lepší povahu a chody, ale ztrácí původní ráz. Nyní je chován i v ČR.
Zajímavosti:
Achaltekinci jsou proslulí oddaností svému jezdci - což nás nepřekvapí, je-li pravdivý příběh o turkmenském způsobu výchovy koně. Podle pověsti byli mladí koně chováni odděleně v jámách nebo ohradách. Všichni na ně házeli kameny kromě majitele. Jen ten s nimi nakládal laskavě a krmil je. Tak se koně naučili důvěřovat pouze jednomu člověku a bát se všech ostatních. To mohlo mít za následek někdy problematickou povahu tohoto plemene.
Anadulský kůn
4. června 2009 v 19:14 | PleMeNa KoníVýskyt:
Domovem tohoto vznosného koně jsou jižní oblasti španělska, hlavně Andalusie, kde byly středisky chovu Sevilla, Córdoba a Jerez de la Frontera. Španělsko bylo odedávna domovem koní jak dovážených z východního Středomoří, tak původních plemen. Také germánské kmeny Vandalů, Vizigótů a Alamanů prosluly v raném středověku chovem koní. Na tomto základě vzniklo po invazi muslimů zvláštní plemeno, andaluský kůň. V první vlně se do Španělska dostali hlavně berbeři, později maurové dováželi i vysoce ušlechtilé araby.
Popis:
Andaluský kůň měří kolem 155 cm, může být i o 5 cm vyšší. Má výraznou hlavu, často s lehkým klabonosem, velké oči a pěkně utvářené uši. Silný, lehce klenutý krk s hřebenem je hrdě nesený, mohutné plece jsou kvalitní, hrudník hluboký, hřbet a bedra silné. Záď je oblá, ocas nízko nasazený, nohy čisté a štíhlé, s perfektními klouby. Hříva a ohon jsou přirozeně zvlněné, bohaté a dlouhé. Zbarvení je většinou bílé s příměsí jiné barvy, často s tmavou hřívou.
Berberský kůn
4. června 2009 v 19:09 | PleMeNa KoníVýskyt a historie:
Berber pochází ze severní Afriky, z Maroka, Alžírska a Tuniska. Pravděpodobně je potomkem starověkých numidských koní, kteří sedlali už Kartaginci. Tito pouštní koně nebyli potomky divokých předků, kteří podle některých odborníků přešli z Iberského poloostrova v předhistorických dobách, ale směsí domácích koní z Egypta, Fénicie, Řecka a snad i ze Španělska, odkud přišli na konci starověku s Vandaly. Od 8. století n. l. se křížili s araby, ale přesto si uchovali původní znaky. Vyváželi se do západní Evropy a stali se předky koní andaluských.
Popis:
Mimořádně skromný a odolný berber má úzkou lebku s výrazným klabonosem, poměrně krátký, silný krk, velmi silný hřbet s poněkud vyvýšeným křížem, strmou záď a nízko nasazený ocas. Ploché plece jsou někdy i strmé, ale pohyb je přesto dobrý. Původní horský typ, používaný elitní spahijskou jízdou, měří v kohoutku 145-155 cm, pobřežní araboberber je 155-165 cm vysoký. Hrudník bývá dostatečně hluboký, nohy dlouhé a silné, i když ne vždy bezvadné, spěnky bývají strmé. Holeň má obvod 18-52 cm. Původně byli berbeři vraníci, tmaví hnědáci nebo hnědáci, po přikřížení arabů se objevili i bělouši. Berber je velmi rychlý a vytrvalý, má dobrou, učenlivou povahu a je ovladatelný, odvážný a tvrdý. Je to typický kůň pouštních a horských kočovníků, a proto dokáže žít z nepatrného množství málo hodnotné píce a přitom celý den chodit pod sedlem. Výborně snáší vedro, nevadí mu střelba ani hluk a má lepší orientační smysl než jiní koně. Je vytrvalý v těžkém terénu.
