close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2009

Popisujeme!!

31. května 2009 v 21:46 Popis uZdečky a sedLa

Popis sedla

Na to, začít jezdit na koni, není nikdy moc pozdě. Pokud patříte mezi ty, kteří chtějí spatřit svět z koňského hřbetu a chystáte se na svou první lekci jízdy, tak vás pravděpodobně ihned přímo na koňský hřbet neposadí. :) Místo toho usednete do sedla, které je upevněno k onomu koňskému hřbetu podbřišníkem. Poté po vás ti lidé, kteří si většinou říkají cvičitelé či trenéři, budou chtít, aby jste třeba dali nohy do třmenu a pohodně se usadili v místě zvané posedlí, nebo aby jste zvedli bočnici aby Vám pomohli s dotažením podbřišníku... Posedlí, podbřišník, bočnice... Nikdy jste to neslyšeli? Co to je? A Kde to máte hledat? Tak s tímhle Vám můžu pomoci ;o)

Popis uzdečky a uzdy

Části uzdečky (vlevo) a uzdy (vpravo) jsou většinou pojmenovány, podle té části koňského těla na které se nachází. Proto věřím, že s rozpoznáním a zapamatováním jednotlivých částí nebudete mít žádné větší problémy :)

Sedla


· Sedlo rozkládá jezdcovu váhu pravidelně přes svaly koňského hřbetu a umožňuje zaujmout správný sed

· Existuje mnoho typů sedel

· Doplňky k sedlům: podbřišník, třmeny a třmenové řemeny

Sedlo westernové


· Liší se od anglického hlavně výrazným zdobením a hruškou

· Používá se pro westernové ježdění

· Je těžší než většina ostatních sedel, ale pohodlně přilne ke koňskému hřbetu

Sedlo anglické


· Používá se pro klasické ježdění

· Sedla se od sebe liší tvarem podle svého použití, rozlišujeme např. sedlo skokové, drezurní, dostihové...

Udidla

· Vkládá se koni do huby nad jazyk

· Udidlo působí na jednu nebo více částí koňské huby a hlavy: na pysky a koutky huby, na jazyk, horní patro, na nos, mezisaniční rýhu a na týl

· Jezdec ho ovládá pomocí otěží

· Existuje mnoho typů

Uzdění

· Uzdečka

o Je nejjednodušší a nejrozšířenější

o Skládá se z: nátylníku, čelenky, podhrdelníku a lícnic

o Má mnoho druhů využití

· Uzda

o Uzda narozdíl od uzdečky má dvoje otěže; je složitější

o Má o jedy lícnice více

o Používá se při drezúře a pro přehlídky

o Měli by ji používat jen zkušeni jezdci


Popis!

31. května 2009 v 21:41 PoPiS koně
  • Hlava - lebka, čelisti

  • Krk - 7 krčních obratlů

  • Hřbet - 29 hřbetních obratlů

  • Ohon - 15 - 22 obratlů v ocasní části páteře

  • Zadní končetiny - kyčelní kloub, patní hrbol, hrbol koleního kloubu, kolení kloub

  • Břicho - 18 párů žeber

  • Přední končetiny - loketní kloub, karpální kloub, spěnka, prstní články, kopyto

  • Plec - lopatka, ramenní kloub, hrudní kost

OPORA TĚLA:

Hmotnost těla koně je rozložena na čtyři ,,nosné pilíře'' - přední a zadní končetiny. Páteř je pevná a definitivní podobu získává až ve věku 5 - 6 let. Poměrně těžká kostra lebky přispívá k rovnováze těla při pohybu.


Obrazek

Obrazek










čištění =)

31. května 2009 v 21:38 Čištění koní

soupravu na čištění koní ukládejte do krabice nebo vaku.Měla by obsahovat následující nástroje:
Háček na kopyta:Užívá se k vyšjkrabávání kopyt.

Obrazek

Tvrdý(rýžový)kartáč:Používá se k odstranění zaschlé špíny a potu,zejména užitečný je pro koně na pastvinách.
Obrazek

Měkký(žíněný)kartáč:Používá se k odstranění prachu a lupů,uhlazení srsti a k pročesávání hřívy a ohonu.
Obrazek

Kovové hřbílko:Používá se k čistění měkkého kartáče.
Obrazek

Gumové nebo plastové hřbílko:Je určeno k čištění měkkého kartáče nebo k odstranění zažrané špíny.
Obrazek

Hřeben na hřívu:Používá se při česání,vytrhávání nebo zaplétání hřívy.
Obrazek

Mycí houby:Užívají se k omývání očí,nozder a okolí ocasu.
Stájová utěrka:Slouží k závěrečnému otření koně po čištění.
Stěrka na vodu:Používá se k setření potu nebo vody po mytí.
Obrazek

Štětec a olej na kopyta:Pomáhá udržovat kopyta vláčná,lesklá a nelámavá.
Obrazektoje štětec
Obrazeka to je ňákej olej



Bandáž na ocas:Používá se k ovázání ocasu po protrhávání nebo splétání.
Obrazek

ChoDy koně

31. května 2009 v 21:24 ChOdy Koně

Většina koní má čtyři přirozené chody. Jsou to koordinované pohyby koňských končetin. Chody běžné u všech plemen jsou krok , klus , cval a vystupňovaný trysk. Některá plemena mají od přírody zvláštní chody , jako je například tzv. tölt islandského koně. Divoký kůň při pastvě většinou jen kráčí . Cválá , jen když prchá před nebezpečím.

Krok

Je to nejpomalejší chod koně. Je to čtyřdobý chod , což znamená, že jsou při něm nezávislé dopady končetin na zem - levá zadní , levá přední , pravá zadní , pravá přední končetina. Během chůze má kůň vždy řti končetiny na zemi a jen jedna je ve vzduchu. Kůň jde rychlostí 6-8 km/h.

Klus

Klus je rychlejší než krok a je to dvoudobý chod. Kůň pohybuje končetinami v diagonálních párech, levou zadní končetinou v současném pohybu s pravou přední a pak pravou zadní soušasně s levou přední. Koně klušou rychlostí 10 km/h.

Cval

Cval je druhý nejrychlejší chod , který je třídobý : pravá přední , levá zadní , pravá zadní a levá přední končetina se pohybují současně. Zdá se , že kůń jakoby skáče a vede některou z předních končetin , v tomto případě pravou ( cval v pravo ). Kůń se pohybuje cvalem rychlostí asi 27 km/h.

Trysk

Trysk je nejrychlejší způsob chodu. Velmi se podobá cvalu s výjimkou toho , že kůň provádí čtyři údery končetin namísto tří , protože jedna přední končetina dopadá na zem chvilinku před druhou přední , se kterou je v páru při cvalu. Jde v podstatě o rozložený cval při únavě koně. Dostihový koně , zvláště spřinteři , mohou tímto chodem dosáhnout až 70 km/h.

Dodatenčná informace

Méně známé chody

- Chod zvaný tö¨lt je zvláštní chod islandského koně. Je to laterární čtyřdobý chod často je stejně rychlý jako krátký cval.

- Chod zvaný mimochod je laterální dvoudobý chod , když se končetiny pohybují na každé straně těla současně.

- Chod zvaný paso je čtyřdobý laterální chod , který se vyskytuje u plemene Peruvian Paso.


KrmeNíí

31. května 2009 v 21:23 KrMení Koní
KRMENÍ
OBJEMNÁ KRMIVA
SENO
Tvoří základ krmné dávky (v zimním období tvoří 40 - 50% krmné dávky). Obsahuje minerální látky a vitamíny. Nejkvalitnější seno má šedozelenou barvu.
Zkrmuje se celé nebo jako řezanka.
Jakost sena závisí:
  • na složení
  • hodnotné trávy jsou - bojínek luční, kostřava luční, jílek, lipnice, pýr, psineček,...
  • méně hodnotné - např. psárka luční
  • nevhodné - metlice, rákos,...
  • době sklizně - nejvhodnější doba kosení je začátkem květů
  • vývojové fázi
  • sušení - sušíme buď na zemi, na sušácích nebo uměle (horkým nebo studeným vzduchem)
  • uskladnění - v suchých prostorách

Čerstvým senem krmíme nejdříve za 4 - 6 týdnů po sklizni. Za tuto dobu musí být seno "vypocené" (probíhají zde biologické zrací procesy).


Druhy sena:
Luční
  • je nejvhodnější, z minerálních látek obsahuje nejvíce Ca a P, z vitamínů D, E a B. Otava má méně vlákniny, ale více živin.
Lesní
  • je špatně stravitelné, krmíme jím jen nouzově
Kozí
  • je to seno ze zamokřelých luk - je kyselé a ostré
Jetelové
  • je bohaté na vápník a karoten
Vojtěškové
  • bohaté na vápník, minerální látky, karoten, vit. E a má vysoký obsah bílkovin. Je vhodné ho zkrmovat s lučním.
Vičencové
  • musí být zkrmováno po odkvětu, je dřevnaté


KRMNÁ SLÁMA A PLEVY
Ke krmení jsou vhodné slámy jařmin (jsou stravitelnější než ozimů). V omezené míře používáme i slámu luskovin (hrách, bob, peluška, čočka, vikev). Nejkvalitnější je sláma ovesná a ječná.
Zkrmuje se celá nebo řezaná na 3 - 5 cm společně s krouhanými okopaninami nebo s melasou.
Plevy
je to krmení, které se používá nouzově u užitkových koní v zimním období. Jsou nevhodné pro krmení kojících, březích klisen, hříbat a koní ve velkém pracovním zatížení.
nejvhodnější - otruby ovesné, pšeničné a plevy luskovin
méně vhodné - ječné plevy
nevhodné - žitné
Ječné plevy se zkrmují máčené min. 6 hod, protože jinak by mohly poranit sliznici.


ZELENÁ PÍCE
Hodnota zelené píce závisí na botanické skladbě. Nejvyšší výživná hodnota je v listech, neboť obsahují hodně vody a jsou lehce stravitelné. Zelenou píci raději spásáme než zkrmujeme ve stáji, protože může dojít k zapaření a následným zažívacím potížím (kolikám, průjmům, katarům). Jinak ale zkrmujeme celou.
Není vhodná pro dostihové koně, spíše se používá jako doplňkové krmivo u tažných a chovných koní.
Nejlepší je zelená píce z jetele, vojtěšky a vičence v květu.
Méně vhodná je z kukuřice, na podzim - krmné kapusty.
Omezeně můžeme použít řepné skrojky.

SILÁŽOVANÁ KRMIVA
Silážovaná píce se připravuje ze zelené píce nebo z cukrovarských zbytků. Musí být dokonale zkvašená.
Nejvhodnější je siláž kukuřičná. Provádíme ji v době voskové zralosti.
Kyselost siláže můžeme snížit přidáním minerálních látek (např. mletým vápencem, plavenou křídou).


KRMNÉ OKOPANINY
Mají příznivé dietetické účinky. Vhodná je krmná mrkev (obsahuje karoten) zejména pro hříbata při odčervování, krmná řepa (ta hlavně pro tažné koně), cukrovka, pařené brambory (ne syrové, neboť obsahují solanin).
Zkrmujeme je celé, dobře omyté, nenahnilé, nenamrzlé. Pouze brambory podáváme pařené a nepřipravujeme je do zásoby.



JADRNÁ KRMIVA STATKOVÁ

Zrniny obilovin
OVES
Je to nejvyužívanější krmivo, lehce stravitelné a nezpůsobuje zažívací potíže. Má vysoký obsah kys. fosforečné, která působí na nervovou soustavu.
U kojících klisen podporuje tvorbu mléka. U hřebců pohlavní aktivitu.
Zkrmuje se celý, jen hříbatům a nemocným koním se podává drcený. Jelikož obsahuje hodně tuku, musíme dát pozor na žluknutí.
Čerstvý oves nezkrmujeme, necháme ho min 2. měsíce "potit". Hektolitrová hmotnost je 45 - 52 kg. Pod 45 kg klesá výživná hodnota.
JEČMEN
Používá se jako náhrada za oves, má vyšší krmnou hodnotu, ale je hůře stravitelný a nemá dietetické účinky. Velké dávky mohou způsobit zažívací potíže. Je vhodný zejména pro hříbata.
Zkrmuje se šrotovaný, spařený.
ŽITO
Není vhodné jako krmivo, neboť je těžko stravitelné. Způsobuje u koní dermatózy - onemocnění kůže. U klisen může způsobit potrat.
Zkrmuje se spařený, drcený, společně s řezankou.


KUKUŘICE
Má poměrně vysokou krmnou hodnotu. Při vysokých dávkách zkrmování u mladých koní může způsobit rachitidu (křivici) a u dostihových koní zvyšuje pocení. Proto je vhodná spíše pro tažné koně.
Zkrmuje se šrotovaná (pozor na žluknutí) nebo s řezankou.
PROSO
Má vysokou krmnou hodnotu jako oves. Je vhodné pro plemenné koně.


Zrniny luštěnin
Obsahují hodně dusíkatých látek. Zkrmují se u těžce pracujících koní, mají nadýmací účinek. Zkrmují se vařené, drcené a máčené.


BOB
Je vhodný pro tažné koně, ale také i pro koně dostihové a plemenné. Denní dávka je 1 - 1 1/2 kg. Zkrmuje se máčený.


HRÁCH
Krmná dávka je 10 - 20% z celkové krmné dávky. Zkrmuje se stejně jako bob.


SÓJA
Je vhodná pro hříbata.


Semena olejnin

LNĚNÉ SEMÍNKO
Má dietetické účinky na trávicí ústrojí. Je vhodné pro klisny po porodu, pro nemocná zvířata nebo zvířata po nemoci. Má regenerační účinky pro těžce pracující a dostihové koně. Působí laksativně (projímavě). Má vliv na výměnu a kvalitu srsti.

KrmEní

31. května 2009 v 21:21 KrMení Koní

KRMENÍ

  • Jablka a mrkev jsou důležitými doplňky, jestliže kůň nedostává čerstvou píci.

  • Dále také je důležité - ječmen, oves, sekané semeno, otruby, granule, hrubá směs, cukrová řepa

  • Někdy jako dměnu dáváme cukr a malé množství čokolády

  • Koni dáváme tvrdý chleba, ale někdy je nutné chléb namočit aby si kůň neporanil pysky.

  • Kůň musí mít také stálí přístup k senu.

KRMENÍ A VODA:

Ustájený kůň má mít pravidelný přísun sena, které může kdykoli konzumovat. Jestliže pracuje, měl by dostávat koncentrované krmivo, které mu dodá energii. Některé druhy krmiv už sem zde uvedla. Koncentrované krmivo je třeba podávat s přihlédnutím k velikosti zvířete a objemu práce.

Kůň má mít stálí přístup k vodě. Ideální je automatická napáječka, ve které se doplní hladina vody, jakmile kůň upije. Obyčejné napajedlo nebo kbelík také postačí, ale je třeba je několikrát za den popňovat vodou. Na noc dáváme koni dva plné kbelíky vody.


Drezůra-obEcně

31. května 2009 v 21:17 Drezura

Drezura koní



Původ slova

Termín vyhrazen pro výcvik koně směrem k zvýšené obratnosti a poslušnosti. Podle konečného cíle se rozlišuje klasická drezura jezdeckého koně, drezura koně skokana, drezura vojenského anebo policejního koně, westernová drezura, cirkusová drezura, vozatajská drezura apod. Obecně se dnes pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prácí s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu náležitého přihlížení k jeho psychice, vede k plnému rozvinuti jeho výkonových možností. Jde v první řadě o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu. Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základem klasické drezúry jsou srovnání, kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách a právě drezurní prací se dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezúry.


O jízdě

Časy, v kterých se kůň používal jako vojenská sila jsou už za námi. Tehdy však bylo nevyhnutelné, aby se tento významný bojový prostředek dal co nejlíp používat a aby se kůň dokonale podroboval přáním jezdce. K tomu ho bylo potřebné připravit drezurní prací. Byl vypracován systém přijíždění koní, nazývaný vysoká škola jezdecká. V rámci ní však chtěli jednotlivci vyniknout a tak se snažili o co nejelegantnější ježdění. Vcelku nepraktická snaha jezdce na koni imponovat, dala vznik jezdeckému umění. Jezdec objevil možnost kultivovat pohyb koně přiježděním. Ježdění na koni se tak stalo ne toliko něčím praktickým, ale získalo i kulturní dimenzi. Kůň je pohybově školený a tento pojem je řádově vyšší, než kdyby byl jenom cvičený k výkonu. Dnes je možno drezurní ježdění v tomto smyslu vidět v Španělské vysoké škole ve Vídni v klasické barokní podobě nebo ve francouzském Saumuru v podobě klasické vojenské jízdy. Pouze tam je možno spatřit celou sérii školních chodů, školních skoků a chodů třetí generace. V tomto klasickém školním ježdění má základ i současný drezurní sport.


Drezurní kůň

Kůň pro drezurní ježdění musí být speciálně vybraný. Musí se v něm skloubit exteriérová dokonalost s dokonalostí pohybové mechaniky a kromě toho musí být vhodný k jezdci. Pokud totiž v jiných druzích jezdeckého sportu jsou estetická kriteria vůči výkonovým podružná, v drezuře jsou významná.



Drezurní obdélník

Klasický drezurní obdélník má rozměry 20x60 m. Slouží k předvádění drezurních úloh od stupně S výš. Jeho stěny jsou pro orientaci soutěžících označené písmeny podle pravidel FEI. Uprostřed krátkých stěn jsou proti sebe písmena A a C, uprostřed dlouhých stěn jsou písmena B a E. Uprostřed obdélníku je písmeno X. Zbývající písmena označuji body na dlouhých stěnách ve vzdálenosti 6 m od rohů a po každých 12 m. Malý drezurní obdélník má rozměr 20x40 m. Slouží k předvádění nižších drezurních úloh stupně Z a L. Označení písmen je taky dané pravidly FEI (mezinárodní jezdecká federace). Podklad v drezurním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 m a v kryté jízdárně 2 m.



Drezurní sed

Viz sed.



Drezurní sedlo

Anglické sedlo se zvýšenou zadní rozsochou, kolmo spuštěnými bočnicemi, obyčejně s možností předozadního posunu třmenového závěsu, umožňující hluboký plný sed.



Drezurní úloha

Soubor předepsaných požadavků ("povinných cviků") v určeném pořadí, pro jednotlivý stupeň soutěže.

Mezi cviky drezury koní patří například jízdy v kruhu, osmičce a oblouku, kterému se říká serpentina. Jedním z nejsložitějších cviků je pirueta, při které kůň kluše nebo cválá v kruhu bez pohybu vpřed.



Zádrže-parády

Rozeznáváme poloviční zádrže (arrety) a celé zádrže (parády). Pomocí polovičních zádrží čili polovičních arretů jezdec reguluje ruch, tempo, takt, kadenci v určitém chodu kroku koně. Pak jsou požadavky na pohyb koně na dvou stopách, kdy se kůň pohybuje do strany i vpřed současně (dovnitř plec, traver, renver, traversála, kontradovnitř plec). Ke cvikům vysoké školy patří piafa a pasáž, pak školní skoky (levada, balotada, krupada, kapriol



Úlohy

  • Prodloužený klus

  • Prodloužený cval

Drezura musí být přirozeným pohybem vpřed (do strany), kdy kůň jde s chutí. Jezdec musí mít jemný, pružný sed a ruce musí jemně korigovat hlavu a týl. Kůň má být na kolmici, ne za kolmicí - větší chyba, než kdyby šel před kolmicí.

K drezúře se většinou využívají různí teplokrevníci. Například Hannoverský teplokrevník, Holštýnský teplokrevník atd.

Vysoké jezdecké školy používají Andaluské koně, Lipicány

Drezúra je základní jezdecká disciplína, jejímž cílem je při prováděných cvicích dosažení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem.

Drezura je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla. Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezura je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezuře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezuře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.





Tabulka penalizace

1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - vyloučen



Stupnice

  • 10 - vynikající

  • 9 - velmi dobrý

  • 8 - dobrý

  • 7 - dosti dobrý

  • 6 - uspokojivý

  • 5 - dostatečný

  • 4 - sotva dostatečný

  • 3 - téměř špatný

  • 2 - špatný

  • 1 - velmi špatný

  • 0 - nebyl předveden



Drezurní kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií:

  • Z (základní)

  • L (lehká)

  • S (střední)

  • ST (středně těžká)

  • T (těžká)

  • TT (velmi těžká)



Drezurní pojmy



Kmih

Kmihem rozumíme jezdcem vyvolanou energii pohybu a chuť koně jít dopředu pod naprostou kontrolou jezdce. Pohybovat se v kmihu je možné pouze tehdy, když pomůcky holení a otěží jsou v souladu.



Na otěži

Souhrou pobídek holení a citlivým vedením otěží se snažíme, aby kůň "šel na otěži". Jezdec by měl holeněmi vyvolaný kmih (chuť jít dopředu) skrz hubu pocítit zpět ve své ruce. Koně, který jde na otěži poznáme tak, že je uvolněn ve vazu, krk nese v klenutém oblouku a s otěží lehce napnutou ochotně přijímá udidlo.


Přilnutí

Kůň má dobré přilnutí tehdy, když jde pravidelně na otěži, je uvolněný a svou záď používá korektním způsobem. Správného přilnutí docílíme jemným vedením otěže, která vytváří stálý kontakt s hubou koně bez tahání zpět.


Přistavení

Kůň je přistaven k levé či pravé být přistavena také k levé nebo k pravé ruce. Kůň hlavu ohne vůči krku mírně k jedné ze dvou stran, přičemž ji však musí udržet ve svislé poloze.



Překrok

Kůň prostornými chody přešlapuje zadními končetinami stopy předních končetin. V prodloužených chodech musí být toto přešlapování výrazné.

www.wikipedie.com

DreZura-obrázky

31. května 2009 v 21:13 Drezura
P1040459.JPG
P1040460.JPG


koně

31. května 2009 v 20:50 KoNě SChLeIcH